O altruistickém žijícím dárcovství ledvin

Specialista na ledviny Mahendra Govani doporučuje zvláštní rozmanitost vyvinutého etického chování.

Během zaznamenaného i nezaznamenaného evolučního pochodu ke štěstí, konečnému cíli, lidstvo zvládlo mnoho hor, prošlo různými údolími a zřítilo se do desítek strašlivých příkopů. Lze však namítnout, že v aréně sociálního a etického rozvoje jsme značně zaostávali. Zde se budu věnovat problémům způsobeným nedostatkem orgánů. Velmi malá, ale významná část populace získává štěstí prostřednictvím různých altruistických akcí, včetně hrdinského činu darování ledvin. Ale no tak, měli bychom skutečně uznávat jako ctnosti jen ty, které jsou užitečné pro naše bližní? Jak mohu uznat ostatní? Žijeme ve společnosti, takže pro nás neexistuje žádné skutečné dobro, ale to, co je dobré pro společnost. Samotář je střízlivý a zbožný; nosí košili do vlasů: velmi dobře, je to svatý. Nebudu ho však nazývat ctnostným, dokud nevykoná nějaký ctnostný čin, z něhož mají užitek jiní lidé. Dokud je sám, není ani dobročinný, ani zlomyslný: není pro nás ničím... Ctnost mezi muži je obchod s dobročinností. Neměli bychom brát ohled na žádného muže, který se na tomto obchodu nijak nepodílel. Kdyby byl tento světec na světě, nepochybně by v něm konal dobro; ale dokud nebude, svět bude mít pravdu, když ho nenazve ctnostným: bude prospěšný sobě, a ne nám. Ale co když jsi pro mě nic z těchto věcí neudělal? Co kdybyste je dělali jen pro sebe? Pak bych tě nenazval ctnostným. Nazval bych tě sobeckým.

Klasické etické dílo Immanuela Kanta je Základy metafyziky mravů (1785). Kantovy morální vzorce jsou odvozeny z povinnosti vůči lidskosti a čistého rozumu. Jsou to těžké činy, které je třeba následovat. Existuje také mnoho kritik jeho teorie. V aréně altruistického dárcovství ledvin jsou však důvody ke kritice jeho zásad přinejlepším nejisté.

Z hlediska Kantova morálního systému altruista daruje ledvinu nebo podstoupí řadu testů 1) podle zásady, např. „je dobré darovat orgány, je-li to možné“, přičemž by se tato zásada měla stát univerzálním zákonem. 2) Zachází s lidstvem jako s cílem a ne jako s prostředkem – jedná na základě toho, že vidí hodnotu života jiného člověka. 3) Konečně jeho vůle předepisuje tento altruismus jako univerzální zákon. Egoisté budou tvrdit, že za tímto zjevným altruistickým jednáním musí být nějaký sobecký motiv. Pokud se nejedná o žádný materiální zisk, pak musí existovat nějaký druh nehmotného zisku (respekt, náklonnost, uspokojení atd.). Toto je nefalzifikovatelný argument – ​​nelze jej dokázat ani vyvrátit. Purista může chtít toto chování nazvat ‚osvíceným vlastním zájmem‘. Ať se tomu říká jakkoli, nikdo nebude namítat, že k životu jednotlivce přibývá značný počet kvalitních let života s minimálním rizikem pro dárce. Myslím, že je to akt hrdinského altruismu a zaslouží si obrovský respekt ze strany společnosti a lékařské komunity.

Je nešťastné, že společnost považuje tyto ctnostné muže a ženy přinejlepším za výstřední. V USA potřebujeme jen přibližně 200 000 lidí (méně než 0,2 % dospělé populace), aby byli těmito excentrickými dospělými a vyřešili nedostatek ledvin (za předpokladu, že 3 ze 4 neprojdou lékařskými testy). Když se podíváme na celé spektrum lidstva od jednoho extrému k druhému, statistiky ukazují, že více než 1 % dospělé populace je ‚násilný egoista‘. Za předpokladu, že neexistuje žádná zkreslená distribuce, měli bychom mít podobný podíl „hrdinských altruistů“. Potlačujeme jako společnost vyvažování ctnostných činů přílišnou podezíravostí? Většina z těchto mužů a žen bude skromná nebo dokonce stydlivá, s určitými výstřednostmi. Myslím, že společnost a lékařská komunita mají odpovědnost povzbudit tyto ctnostné tvory, aby vyjádřili svou čistou lásku k lidstvu, místo toho, aby trávili drahocenný čas posedlým pochybováním o jejich motivech a zvažováním prodeje živých ledvin – merchandisingu, který zachází s lidstvem jako s prostředkem a ne jako s konec.

To by potěšilo Immanuela Kanta a Augusta Comta v jejich hrobech. Comte byl francouzský zakladatel pozitivismu a vymyslel slovo „altruismus“. Podle jeho slov je altruismus definitivní formulí lidské morálky, která přímo schvaluje výhradně naše instinkty shovívavosti, společný zdroj štěstí a povinnosti. Je to ctnost temperamentu – sjednocení odvahy, dobré vůle a dobročinnosti.

Osobně jsem se podílel na podrobném hodnocení dvou altruistických dárců. Setkání s těmito dárci byly jedny z největších zážitků mého života.

Nakonec bych rád citoval esej o ‚Ctnosti‘ od Voltaire's Filosofický slovník (přeložil Theodore Besterman) ve prospěch všech egoistů, skeptiků a cyniků:

co je ctnost? Dělat dobře bližnímu. Mohu nazvat ctnost jinak než to, co mi dělá dobře? Já jsem chudý, ty jsi liberál; Jsem v nebezpečí, přicházíš mi na pomoc; Jsem oklamán, řekni mi pravdu; Jsem opomíjen, utěšuješ mě; Jsem nevědomý, ty mi říkáš: Nepřipadá mi těžké nazvat tě ctnostným...

Během zaznamenaného i nezaznamenaného evolučního pochodu ke štěstí, konečnému cíli, lidstvo zvládlo mnoho hor, prošlo různými údolími a zřítilo se do desítek strašlivých příkopů. Lze však namítnout, že v aréně sociálního a etického rozvoje jsme značně zaostávali. Zde se budu věnovat problémům způsobeným nedostatkem orgánů. Velmi malá, ale významná část populace získává štěstí prostřednictvím různých altruistických akcí, včetně hrdinského činu darování ledvin. Ale no tak, měli bychom skutečně uznávat jako ctnosti jen ty, které jsou užitečné pro naše bližní? Jak mohu uznat ostatní? Žijeme ve společnosti, takže pro nás neexistuje žádné skutečné dobro, ale to, co je dobré pro společnost. Samotář je střízlivý a zbožný; nosí košili do vlasů: velmi dobře, je to svatý. Nebudu ho však nazývat ctnostným, dokud nevykoná nějaký ctnostný čin, z něhož mají užitek jiní lidé. Dokud je sám, není ani dobročinný, ani zlomyslný: není pro nás ničím... Ctnost mezi muži je obchod s dobročinností. Neměli bychom brát ohled na žádného muže, který se na tomto obchodu nijak nepodílel. Kdyby byl tento světec na světě, nepochybně by v něm konal dobro; ale dokud nebude, svět bude mít pravdu, když ho nenazve ctnostným: bude prospěšný sobě, a ne nám. Ale co když jsi pro mě nic z těchto věcí neudělal? Co kdybyste je dělali jen pro sebe? Pak bych tě nenazval ctnostným. Nazval bych tě sobeckým.

Jsem si jistý, že Voltaire by považoval altruistické dárcovství ledvin za ctnostný čin a vehementně by odsuzoval obchod s orgány.

Jako společnost neházejme kameny na tyto hrdinské altruisty a dovolme jim bez zábran šplhat po morálních horách. Usilujme všichni o provedení některých činů konvenčního altruismu, ne-li hrdinského altruismu. To by byl významný vědomý krok vpřed v etické evoluci. Schválením regulovaného komerčního prodeje orgánů půjdeme špatným směrem. Jistě, existují pro to argumenty. Ale všechny tyto argumenty jsou v širším smyslu pro krátkodobé zisky a berou lidstvo spíše jako prostředek než jako cíl.

Mahendra Govani je docentem klinické medicíny na Indiana University Medical Center, Indianapolis.