Snížená odpovědnost

Mark Pinder vidí, jak se fyzika mění v metafyziku, když se experiment pokazí.

Ve čtvrtek 12. března 2020 se ztratil doktorand filozofie Joseph Riemann. Naposledy ho viděla Carol Andrewsová, studentka sociální péče na univerzitě. Toto je její popis jejich setkání. Byl jsem v šoku. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Byl jsem jako omámený, když jsem se snažil zpracovat to, co se stalo. V hlavě se mi honilo a měl jsem pocit, že budu zvracet.

Joseph si nedomluvil schůzku; právě se objevil. Vlasy měl rozcuchané a pod očima váčky. Byl jsem tak naštvaný, když jsem viděl, co udělal. Nemohl jsem uvěřit, že by něco takového udělal.

Jak se věci mají, Josephe? zeptal jsem se, jakmile se představil.

Já – mám pocit, že jsem – ztratil jsem kontrolu! koktal. Dal jsem mu čas.

Tančil jsem s touhle dívkou, dívkou z fyziky, věděl jsem, že bych neměl. Ale nemohl jsem přestat, myslím, opravdu, nemohl jsem přestat.

Proč byste s ní neměli tančit? Zeptal jsem se.

Ne proto jsem tam byl – viděl jsem se a – měl jsem přestat. Ale nemohl jsem – a teď jsem – Odmlčel se a nadechl se. Potřebuji tvou pomoc. Můžete pomoci? Prosím.

Začni od začátku, řekl jsem.

Jeho ruka se zaťala, jen na okamžik, a jeho oči se upřely na mě. Byly červené.

Ve středu – myslím včera – jsem měl schůzku s Lucy. Lucy Wadeová. Můj nadřízený. Jsem doktorand. Profesorka Lucy Wadeová se k mému radaru dostala už dříve. Mlčel jsem, zatímco Joseph pokračoval: Měla – příležitost, řekla. Pracovala, spolupracovala na interdisciplinárních věcech s doktorem Singhem z fyziky. Myslím, že měla tento nápad a zjevně udělal průlom – něco navrhl, postavil… Testovali to, bylo to bezpečné a mysleli si, že by to bylo dobré pro můj výzkum – dělám metafyziku, paradoxy – a oni si mysleli…

Zeptal jsem se, co Dr. Singh postavil. Joseph se podíval dolů. Plán byl jednoduchý, snadný. Chtěl bych jít. Jen den. Lucy si vzpomněla, že chodím na přednášky z fyziky – Obecná teorie relativity, prostě základní věci – a šel jsem tam a čekal venku. Až po přednášce. A fungovalo to dobře. Doktor Singh vypadal, já nevím, nervózní – ale fungovalo to, přesně jak řekl. Byl jsem – byl jsem – tam…

Kde jsi byl, Josefe?

V laboratoři doktora Singha, ve fyzice – stále – ale sám. Tak jsem šel do přednáškové místnosti, jak řekli. Sedl jsem si na kraj trávy kousek venku. Během přednášky o, ehm… úterý. Nic se nestalo, pamatoval bych si to a přesně jsem věděl, kde budu, takže jsme se mohli učit – opravdu učit se – co by se stalo. Lucy mi dala tyto tmavé brýle, jinou košili a klobouk. Řekla, že mě nikdo nepozná, ani já ne. Řekla, že se ani nepoznám!

Josephe, o co tě žádali?

Nic. Spíš ne. Doběhl bych k… sobě… vycházejícímu z přednáškového sálu. Nic měl stalo se tehdy, takže já nemohl byli tam. Takže jsme zjistili, co by se stalo – rozdělení světů nebo co – kdybych se objevil. Nezáleželo na tom, co jsem řekla, řekla Lucy, jen něco nezapomenutelného. Myslel jsem, že řeknu, že se blíží budoucnost – ironický prorok nebo tak něco – a pak prostě uteču. Pak jsem se držel z dohledu... Lucy mi dala peníze na jídlo a na hotelový pokoj, abych to dohnal – abych to dohnal...

Profesor Wade vám dal peníze na hotelový pokoj?

Ne, ne. to není důležité. Jen abych to dohnal. Ale tahle dívka... vyšla jako první...

Ven z hotelu?

Z přednášky. Poznal jsem její oblečení – tenhle modrý top s velkým bílým pruhem, a hádal jsem, že jsem ji viděl na přednášce. Zavolal jsem: ‚Byl jsi v GR?‘ Přikývla a jen tak přišla. ‚Nemohla jsem ti ale říct, co řekl,‘ řekla: ‚Nikdy jsem si nemyslela, že zmeškám dny Lorentzových proměn.‘ Zeptala se mě, jestli vím, co je to varieta, a já jsem tápal ve slovech. Ona se smála. 'Já taky ne,' řekla. Lidé teď vycházeli a já měl ještě čas – měl jsem celou noc – tak jsem se jí z ničeho nic zeptal, jestli nechce tančit. Pak jsem se viděl, jak vystupuji, a vzpomněl jsem si, že to tak nebylo uvnitř že jsem ji viděl, ale tady, na pokraji, smějící se, s chlapem v klobouku a slunečních brýlích, vzal ji za ruku a roztočil ji – víte – tančil... Joseph se odmlčel. já věděl Měl bych přestat, ale udělal bych viděl tento. Viděl jsem to – a je to, jako by se něco změnilo – jako kachna – králík – Gestalt shift… a já – nemohl jsem se zastavit. Řekl jsem, že ji vezmu k tanci, vzal jsem ji za ruku, smáli jsme se, plácnul jsem ji a…

Stejně jako jste to předtím viděli dělat někoho jiného?

Ne. Ne – ne někdo jiný – já – ale... Vytřeštil oči. Vše se změnilo. Ztratil jsem pocit... Nemohu ovládat své činy. Jako by mě ovládali…

zamračil jsem se. Kdo tě ovládá, Josephe? Profesor Wade? Dr Singh?

Ne, ne, nerozumíte, to nejsou oni. to není kdokoli. Já jen – je to jako – jsem v řetězech, ty jsi v řetězech, oni jsou v řetězech – ale nikdo z vás neví… Ale vidění mě, vzpomínání to všechno jsem je cítil – já cítil řetězy. A teď je nemůžu cítit… To měl aby se to stalo, musel jsem ji roztočit; nemohl jsem přestat. Nikdo nemohl – ty jsi nemohl, oni nemohli, nikdo z nás… Jsme – jsme připoutaní, fixovaní, uvěznění – nejsme – Jeho ruka se natáhla dopředu, jako by se po mně natahovala. – není zdarma. Odtáhl jsem ruku pryč.

Nerozumíš – nevěříš… Vstal ze židle. Měl bych jít – když budu klidný, bude mě poslouchat, pochopí. Lucie. Tohle je její věc – já, já… Promiň… Vstal a začal odcházet. Volal jsem za ním, ale nevrátil se.

Profesorka Lucy Wade a Dr. Gursharan Singh popírají jakékoli znalosti o událostech Josepha Riemanna souvisejících s Carol Andrews ve čtvrtek 12. března. Byla identifikována žena odpovídající popisu ‚dívka z fyziky‘ a potvrdila, že po přednášce o obecné teorii relativity v úterý 10. března došlo mezi ní a mužem v klobouku a slunečních brýlích ke krátkému rozhovoru a tanci. Jeho totožnost se jí však potvrdit nepodařilo.

Mark Pinder je lektorem filozofie na Open University.