Hry o morálce

Steve Brewer Hráči diskutují o strategii sobeckého etického chování.

Je 4. července a Max pozval Orina na grilování. Max, držící Bud v jedné ruce a hamburger v druhé, přistupuje k Orinovi skrz víry dusivého kouře. Orin vypadá dost zasmušile a Max odhaduje, že to není jen vegetariánský burger, na kterém Orin trval, aby ‚zachránil planetu‘. Byl jsem tak naštvaný, když mi můj šéf řekl, že jsem propuštěn. Byl jsem ve společnosti roky a myslel jsem si, že dělám dobrou práci. Nevěděl jsem, co budu dělat.

Max: Gratulujeme! Jsem rád, že jste Britové znovu získali svou vlastní nezávislost. Bylo načase, abyste se osvobodili od svých evropských mistrů – stejně jako my od vás před několika staletími. Můj šéf mi řekl, že se musím dát dohromady. Byla jsem tak naštvaná, že jsem na něj chtěla křičet. Vím, že musím zachovat chladnou hlavu, ale je to tak těžké, když mě neustále pokládá.

Orin: No, jsem spíše zklamaný, protože se mi líbila myšlenka evropské jednoty a možnost volně se pohybovat po Evropě. Ale vzhledem k evropské historii a těžkopádnému mechanismu potřebnému k vytvoření byť jen zdání vlády si myslím, že by to mohlo být to nejlepší. Faktem však je, že stále cítím, že bylo naší povinností prosazovat to pro obecné dobro.

Max: ‚Obecné dobro‘?! Jaká nálož socialistických nesmyslů! Je jen jedno dobro, a to dobro jednotlivce.

Orin: To je ten druh myšlení, který ničí společnost. Váš svět sobectví je světem antisociálního chaosu.

Max: Právě v tom se mýlíš. Stačí porozumět teorii her a vše bude jasné. V teorii her se „hráči“ rozhodují, zda budou spolupracovat nebo soutěžit v závislosti na tom, co je v jejich nejlepším zájmu. Pokud si myslím, že odměna za práci s ostatními je lepší než ta, kterou získám, když pracuji sám, rozhodnu se spolupracovat. Pokud to funguje, výsledkem je situace, která bude oboustranně výhodná pro všechny. Klasický případ je, kdy dva lovci pracující společně mohou zabít jelena, ale sami mohou každý chytit pouze králíka.

Orin: Ale ta myšlenka je fatálně chybná, protože neexistuje žádný morální princip, který by jim bránil podvádět svou dohodu. Co se stane, když se lovci o odměny za spolupráci nedělí rovnoměrně?

Max: Docela jednoduše – partnerství končí. Ve výsledku mohou být oba poražení, ale hráči jsou volní a mohou jít sami, nebo hledat lepší partnerství – takové, kde jsou úspěšnější a spravedlivě si rozdělí odměny. A „spravedlivým“ myslím úměrný příspěvku každého člověka. Žádný příspěvek znamená žádný podíl. Nic z toho sociálního nesmyslu.

Orin: Slyšel jsem, že se tomu říká „reciproční altruismus“. Je to zajímavé, protože to naznačuje, že sobectví může vyústit v sociální spolupráci.

Max: Nejsem si jistý, odkud ten ‚altruismus‘ pochází, protože je Všechno o tom být sobecký. Ale právo rozhodnout se spolupracovat nebo soutěžit podle mého nejlepšího zájmu je to, co znamená být svobodný.

Orin: Ale je zajímavé, jak může teorie her poskytnout vysvětlení našich morálních kodexů. Rozhodnutí spolupracovat a sdílet je svobodně uzavřená společenská smlouva. Morální kodexy a zákony jsou určeny k potrestání těch, kteří takové smlouvy poruší, tím, že se spravedlivě nedělí o zisky nebo jen předstírají, že spolupracují. Jde jim o to, aby lidé zůstali věrní svým společenským smlouvám.

Max: Ale svoboda rozhodnout se soutěžit je nezbytnou součástí hry a to se vaše socialistické morální kodexy snaží potlačit! Tato svoboda volby je základním lidským právem.

Orin: Máme štěstí, že žijeme v zemích, které tato práva zaručují, ale mnohé takové štěstí nemají. Ale udržet rovnováhu mezi společenskými povinnostmi a individuální svobodou je problém i v demokracii. Aby si společnost udržela dlouhodobou soudržnost tváří v tvář krátkodobým neúspěchům, vyvinula si složitá tabu a rituály, aby zajistily dodržování, často s přísnými tresty pro ty, kteří je nedodržovali. To je důvod, proč potřebujeme morální kodexy: aby nás poučily o povinnostech potřebných k plnění našich společenských smluv. Tyto kodexy uznávají mou závislost na druhých, státu a jeho institucích. A když se společenské povinnosti stanou Božími přikázáními, nelze je ani zpochybňovat. Jak ale upozornil Nietzsche, „smrtí Boha“ ztratila morálka svůj božský základ. Stává se to lidským vynálezem, přičemž každá společnost si musí vytvořit vlastní pravidla.

Max: Takže jsme právě vyřešili problém základů morálky, protože boží morální příkazy byly nahrazeny důsledky teorie her! A co víc, na rozdíl od sebeobětování vyžadovaného Bohem, morálka založená na teorii her vyžaduje jednotlivci, aby se rozhodovali ve svém vlastním nejlepším zájmu.

Orin: Chybí vám to, že důvěra mezi členy skupiny ohledně jejich dovedností, přínosu a férovosti se buduje během řady „her“, často s lidmi fungujícími na principu „sýkorka za oko“. Zdá se, že pravidla sýkorka za tetování jsou směsí Zlatého pravidla a Zákona odplaty: to znamená, držte se své strany dohody a já dodržím svou; ale také se pomstím, když mě podvedeš. Přestože má tato hra jednoduchá pravidla, hry se mohou stát velmi složitými a v každém okamžiku hrajeme mnoho paralelních her typu sýkorka za oplátku v našem neustále se měnícím sociálním prostředí.

Max: Nezapomeňte, že pravidla platí také pro celé národy, včetně vaší Evropské unie. Vy, Evropané, jste měli vymyté mozky, abyste si mysleli, že spoluprací se vám všem daří lépe. Ale ve skutečnosti to nikdy nedoručilo. Je zřejmé, že mnoho Britů také nevidělo žádné zisky, pouze ztráty. Byrokracie EU prostě není relevantní pro dnešní mezinárodní prostředí a síly globalizace. Jen jste podporovali další vrstvu byrokracie a vlády, která nepřidává žádnou hodnotu.

Orin: To je ‚možná‘. Myslím, že bychom se o tom mohli hádat donekonečna…

Max: Ale můj jedinou morální povinností je zpochybňovat jakoukoli autoritu, která vyžaduje mou nezpochybnitelnou loajalitu! Tak si dejte vychlazené pivo a nemovitý burger a oslavme naši svobodu!

Steve Brewer je bývalý biochemik a autor knihy Origins of Self (2015), k dispozici zdarma ke stažení z originsofself.com.