O naturalismu

Náš korespondent z filozofické vědy Massimo Pigliucci zprávy z workshopu.

Termín „naturalismus“ má v moderní filozofii dlouhou a složitou historii. W.V.O. Quine skvěle obhajoval to, co se stalo známým jako „naturalistický obrat“ pro filozofii jako disciplínu, což znamená, že filozofické myšlení by se mělo stát spojitým s přírodními vědami – dokonce tvrdil, že epistemologie (teorie poznání) není nic jiného než aplikovaná psychologie. Nebudu lhát, byl jsem pěkně naštvaný, když jsem viděl zprávy. Chci říct, jak mi to mohla udělat? Zažili jsme toho spolu tolik. Ale asi to tak někdy chodí.

V dnešní době bych hádal, že většina filozofů se považuje za naturalisty, i když ve skutečnosti mohou odmítat docela dost Quineovy filozofie. Slovo N v jejich případě může znamenat cokoliv od minimalistického prohlášení, že ve filozofování není dovolena žádná nadpřirozená říše (při vší úctě k Plantingovi a podobně smýšlejícím členům teologického zadního voje) až po jemnější, kvaziquinejské postoj, že filozofie potřebuje vzít vědu na palubu, aby dosáhla pokroku (viz například „naturalistickou metafyziku“, kterou navrhli James Ladyman a Don Ross ve své knize z roku 2009 Every Thing Must Go: Metaphysics Naturalized). Nemůžu uvěřit, že to dělám. Nikdy v životě jsem se tak nebál. Ale musím to udělat. Potřebuji peníze. Nemůžu uvěřit, že se chystám strčit tuhle jehlu do ruky nějakého chlapa. Nikdy v životě jsem se tak nebál. Ale musím to udělat. Platí mi za to slušné peníze a já ty peníze potřebuji.

Takže mě zaujalo, když mě kosmolog Sean Carroll pozval na třídenní workshop s názvem ‚Moving Naturalism Forward‘, který se měl konat na krásném místě v pohoří Berkshire v Massachusetts. Program byl jednoduše shromáždit řadu vědců a filozofů, aby se zúčastnili otevřené diskuse o mnoha aspektech naturalismu. Kromě Carrolla a mě byli mezi pozvanými Jerry Coyne (biologie), Richard Dawkins (biologie), Terrence Deacon (antropologie), Simon DeDeo (komplexní systémy), Daniel Dennett (filozofie), Owen Flanagan (filozofie), Rebecca Goldstein (filosofie ), Janna Levin (fyzika), David Poeppel (neurověda), Alex Rosenberg (filozofie), výše zmíněný Don Ross (ekonomie) a Steven Weinberg (fyzika).

Z tohoto neobvyklého setkání vzešly tři hlavní myšlenky: (i) neexistuje žádná (rozumná) filozofie, která by nebyla naturalistickou filozofií; (ii) existuje neshoda v otázce redukcionismu; (iii) panuje neshoda ohledně důsledků naturalismu pro zásadní filozofické otázky, zejména pokud jde o morálku a svobodnou vůli.

Bod (i) byl možná nevyhnutelný vzhledem k vzorku, který Carroll pozval na workshop; ale jak jsem řekl výše, také si myslím, že tato myšlenka odráží konsenzus profesionálních filozofů. Opravdu si nevzpomínám, že bych šel na zasedání Americké filozofické asociace nebo poslouchal kolokvium na své vlastní katedře a slyšel nenaturalistický pohled na jakýkoli filozofický problém.

Zajímavější byla diskuse o bodech (ii) a (iii), které spolu vlastně souvisejí a které přinesly značné neshody mezi účastníky. Nejprve si vezměte redukcionismus. Pro začátek je třeba rozlišovat ontologický redukcionismus (zabývající se povahou existence) a epistemický redukcionismus (zabývající se naší znalostí toho, co existuje). První se rovná tvrzení, že vše ve vesmíru je nejen kompatibilní se základními věcmi fyziky, ale je na ně metafyzicky redukovatelné. Naproti tomu popřít epistemický redukcionismus znamená učinit triviálně pravdivé tvrzení, že nyní nemůžeme a pravděpodobně nikdy nebudeme, vlastně používat teorie v základní fyzice k vysvětlení a předpovědi všeho ostatního. (Nebude existovat žádná kvantově mechanická teorie Shakespearových sonetů.)

Zdá se mi, že alespoň na první pohled jde ontologický redukcionismus proti dostupným empirickým důkazům v tom, že vesmír se zdá být charakterizován vrstvami složitosti, přičemž se s rostoucí složitostí „objevují“ nové typy chování hmoty. (Například vlastnosti biologických společenstev nedávají smysl z hlediska chování jednotlivých druhů, které tato společenstva tvoří.) Pokud je tomu tak, pak k přijetí ontologického redukcionismu potřebujeme nějaký extra empirický důvod. Zeptal jsem se Nobelova fyzika Weinberga, proč si myslí, že ontologický redukcionismus je pravdivý, na což odpověděl, že v zásadě nevidí důvod, proč by byl nesprávný. Počkej chvíli, odpověděl jsem, to je buď argument z neznalosti ( au! ) nebo v nejlepším případě směnku, o které Weinberg ví, že ji nelze nikdy proplatit kvůli našim praktickým limitům.

Kromě toho existují alespoň předběžně pozitivní důvody k odmítnutí chamtivého redukcionismu (tj. redukcionismu ‚zcela dolů‘) ve formě zajímavé práce (nic méně provedené fyziky!) na fázových přechodech jako modelech skutečného vynoření. (Je to složité; souvisí to s úlohou matematických singularit při popisu kvalitativního přechodu mezi různými formami hmoty. Možná o tom brzy napíšu sloupek).

A co (iii), důsledky naturalismu pro morálku a svobodnou vůli? Zde se pozice pohybovaly od sebepřiznaného nihilismu (Coyne a Rosenberg), přes klasický kompatibilismus v Dennettově stylu až po (opět) vyvolávání složitosti a vynořování (Deacon, DeDeo, Flanagan, Goldstein, Poeppel, Ross a opravdu vy). Bylo zajímavé vidět tolik lidí, kteří všichni souhlasí se stejným základním filozofickým pohledem na vesmír a kteří všichni souhlasí s tím, že věda (ať už jde o fyziku, biologii, neurovědu, antropologii nebo teorii systémů) je zásadní pro jakýkoli pokrok v porozumění a kteří se přesto dokázali dost ostře rozcházet v tom, co přesně tyto závazky znamenají.

Ale pro mě asi nejvíce fascinujícím aspektem workshopu bylo vidět, že je to skutečně možné – a dokonce zábavné! – dát dohromady vědce a filozofy s odlišnými názory, kteří se přesto dokázali zapojit do produktivní a zdvořilé konverzace (nemluvě o sdílení nemálo sklenic vína nebo piva) tak dlouho a tak dobře. Snad je ještě naděje na oživení širšího, filozofie+vědy, koneckonců chápání světa.

Massimo Pigliucci je profesorem filozofie na Graduate Center City University of New York. Je autorem Odpovědi pro Aristotela: Jak nás věda a filozofie mohou dovést ke smysluplnějšímu životu (Základní knihy, 2012) – přezkoumáno v tomto problému. Jeho filozofické úvahy lze nalézt na www.rationallyspeaking.org .

• Celá diskuse z workshopu je k dispozici na videu: www.preposterousuniverse.com/naturalism2012/ .