Sokrates o konzervatismu

Mordecai Roshwald si představuje, co mohl říct athénský gadfly.

(V tomto dialogu se spisovatel chopil filozofické licence obejít se bez rozměru času, což jinak vedlo k do očí bijícím anachronismům. Dialog se snaží znovu zachytit raný platónský, alias sokratovský způsob a obsah diskuse, a tak je poctou intelektuální cvičení, které jiným způsobem vzdoruje nestálosti času.) Jsem lékař. Pracuji v této nemocnici pět let a nikdy jsem nic takového neviděl. Tvrdě nás zasáhla chřipková epidemie. Každý den se setkáváme s více a více pacienty a dochází nám zásoby. Děláme vše, co můžeme, ale nestačí to. Potřebujeme pomoc.

Constant: Jak rád tě vidím, Sokrate! Neviděl jsem tě věky, i když na tebe často myslím. Kde jsi byl tolik dní? Nemůžu uvěřit, že je pryč. Připadá mi to jako včera, co jsme spolu seděli v odpočívárně, smáli se a vtipkovali. Pořád čekám, že projde dveřmi, ale už nikdy neprojde. Pořád nemůžu uvěřit, že Bob je pryč. Připadá mi, jako by to bylo včera, co jsme spolu seděli v odpočívárně, smáli se a vtipkovali. Pořád čekám, že projde dveřmi, ale už nikdy neprojde. Chybí mi každý den.

Sokrates: Jako vždy se tady poflakuji po nákupním středisku. Ne že bych sem chodil nakupovat, ale rád nakupující pozoruji. Jak vytrvale hledají nové věci k pořízení! Zajímalo by mě, proč potřebují tolik věcí?

Konstanta: To je to, co udržuje ekonomiku v chodu. Běda, že neprojevují ani z poloviny tolik dychtivosti získat moudrost, jak byste mohli namítat. Jak vidíš, Sokrate, zůstal jsem tvým věrným učedníkem.

Sokrates: Velmi mě ctíš, můj milý Constante, když mi připisuješ zásluhy za to, že jsem vychovatelem tak znamenitého muže, jako jsi ty, ačkoli, jak musíš vědět, sám nemám žádné vědomosti o nějaké hodnotě, a proto jsem nemohl předat znalosti. nebo moudrost pro vás – nebo pro kohokoli jiného. Ale řekni mi, co nakupuješ? Neumím si totiž představit zaneprázdněného muže, jako jste vy, jak chodí po obchodním centru za pouhým sociologickým pozorováním nebo nečinným rozjímáním!

Constant: No, Sokrate, moje přítomnost zde není prosta kontemplace. Zkouším, jestli má obchoďák mezi tím třpytem novinek nějaké staromódní obchody. Hledám konzervativní obchod s konzervativním zbožím pro konzervativní lidi, jako jsem já. Možná knihkupectví specializované na klasiku literatury. Možná obchod s pořádným oblečením pro muže i pro ženy vychovaný podle vkusu starších a lepších časů. Dokonce i nějaký masivní starší nábytek – starožitný, ale ne zastaralý – by mohl být zajímavý, i když nemám moc peněz na utrácení. Především hledám konzervativní atmosféru, která se z moderny vytrácí Nyní .

Sokrates: Ach Constant, nevím, jestli jsi našel to, co jsi hledal, ale právě jsem našel to, co mi dnes udělá radost. našel jsem vy , který mi osvětlí význam slova ‚konzervativní‘, které tak vytrvale používáte. Nějakou dobu jsem si tím lámal hlavu, a teď, když jsem se setkal s vámi, kteří tak dychtivě hledáte konzervativní obchody a zboží a dokonce i konzervativní atmosféru, jsem si jistý, že mi dokážete vysvětlit, co znamená „konzervativní“ .

Constant: To si děláš legraci, Sokrate! Jako vždy předstíráte, že neznáte význam slov, která jsou v lidské řeči dobře zavedená, abyste otestovali nevinné, ale upřímné lidi, jako jsem já, a prověřili, zda vědí, o čem mluví.

Sokrates: Obviňuješ mě z nekalého úmyslu, můj dobrý Constante. Pravdou však je, že jsem byl na rozpacích, když jsem našel definici konzervatismu, zatímco vy jasně znáte tento termín a filozofii, na které je založen. Nebuď tedy krutý a schovávej to přede mnou a dovol mi, abych se podělil o tvé znalosti, aby z nich měl užitek i já. Nebo si konzervativci jako vy chtějí nechat svou moudrost pro sebe a odmítají osvětlit ignoranty?

Constant: Jak tě mohl bavit takový nápad? My konzervativci nemáme v úmyslu držet pravdu skrytou v trezoru. Jsme hrdí na to, že jsme konzervativci, a jsme velmi rádi, že můžeme šířit dobrou zprávu o konzervatismu všem a všem.

Sokrates: Výborně, příteli a dobrodinci! Řekněte mi tedy, co je konzervativní?

Constant: Odpověď je docela jednoduchá. Konzervativec je člověk, který stejně jako já vyhledává hezké staré věci, ať už materiální nebo duchovní, a pohrdá všemi módními novinkami, které zaplavují naše obchody a naši mysl.

Sokrates: Konzervativec tedy hledá hezké staré věci nebo hezké staré nápady.

Constant: Přesně tak.

Sokrates: A když narazí na něco, co je staré, ale ne hezké, nebo na myšlenku, která je stará, ale ošklivá, odmítne to? Nebo když narazí na věc nebo myšlenku, která je pěkná, ale ne stará, stejně je zavrhne?

Konstanta: Co je ošklivé nebo není hezké, je odmítnuto, i když je to staré. Co je dobré, ale ne staré, by bylo přijatelné po pečlivém prozkoumání. Přesto obecně platí, že věci, které se po dlouhou dobu osvědčily jako hezké, jsou tím, co projde konzervativcem. Nápady které objevit být atraktivní, ale které nebyly zavedeny příliš dlouho, se mohou až příliš často ukázat jako sporné, nebo dokonce zhoubné.

Sokrates: Chceš říct, můj příteli, že trvání použití myšlenky je součástí její hodnoty, nebo je to něco čistě náhodného? Je stáří věci nebo starověk ideou zásadní hodnoty, stejně jako věk vína nebo starověk archeologického objevu zvyšují jejich příslušnou hodnotu?

Constant: Vyjádřil jsi to velmi dobře, Sokrate. To je přesně to, co chci říct. Ti, kdo ignorují zkoušku časem a váží si věcí, protože jsou nové, patří do antikonzervativního tábora a podkopávají správný způsob života.

Sokrates: A jak nazveme tyto odpůrce konzervativců?

Constant: Nazval bych je „progresivními“, protože obhajují změnu. Zdá se, že od změny současného stavu očekávají zlepšení, ba spasení, i když je současná situace nastolena již dlouho, předlouho.

Sokrates: A nenazval byste je také ‚radikální‘?

Constant: Vzal jsi mi to slovo z úst, Sokrate. Ano, jsou radikální, protože touží po změně a neberou ohled na zavedené a osvědčené postupy a instituce. A můžete přidat další nálepku – ‚liberální‘. Neboť se osvobozují od ctihodných a zavedených, jako by morálka podléhala lidskému rozmaru.

Sokrates: Zdá se tedy, že konzervativci jsou seřazeni do bojové formace proti svým pokrokovým, radikálním, liberálním nepřátelům. Ti poslední projevují malou úctu k tradici a zavedeným způsobům, zatímco vaši konzervativci důvěřují zkušenostem ověřeným zvyklostmi a historií. Jeden tábor pláče, Jsme svobodní změnit svět! Zlomíme okovy minulosti! Pojďme dál! zatímco druhý tábor křičí: Nechte věci tak, jak jsou, jak byly léta, desetiletí, staletí. Důvěřujte spíše úsudku svých předků, než následujte pošetilost povýšených.

Constant: Ještě jednou jsi to vyjádřil velmi dobře, Sokrate. Jsem rád, že vás mohu přivítat v táboře konzervativců.

Sokratův portrét Athamose Stradise 2012

Sokrates: Všichni jste příliš dychtiví dělat ukvapené závěry, Constant. Připomínáte mi mladého temperamentního koně, který tak dychtí po běhu, že v dostihu nečeká na startovní signál. Neboť, můj dobrý příteli, jsem ještě velmi daleko od toho, abych si na tuto polemiku vytvořil názor. Ve skutečnosti stále nevím, co to znamená být konzervativec – nebo liberál, radikál nebo progresivista.

Constant: Co tím myslíš? Právě jsme si věc vyjasnili.

Sokrates: Dovolte mi vysvětlit mé potíže. Z toho, co jsme řekli, se zdá, že jak konzervativci, tak jejich odpůrci – ať už pro ně použijeme jakékoli jméno – chtějí to, co je dobré a správné. Rozdíl mezi nimi je v tom, že konzervativci vnímají stáří a etablování jako hlavní přínos toho, co je správné a dobré, zatímco jejich odpůrci vidí v románu a změně velkou šanci na zlepšení, a tedy příslib přiblížení se tomu, co je správné a dobré, dokonce i Summum bonum .

Constant: Pokud to tak chcete vyjádřit, nemám žádné námitky. Konzervativci mají samozřejmě ve svém úsudku pravdu, protože mají důkazy z minulosti, zatímco jejich odpůrci věří svým pouhým snům o budoucnosti.

Sokrates: Stále jsem daleko od rozhodnutí mezi těmito dvěma tábory, protože jsem si jistý, že vaši odpůrci budou tvrdit, že důkazy minulosti neobstojí proti vynalézavosti a kreativitě nové generace. Říká se, že právě tyto vynikající vlastnosti jsou zodpovědné za lidský pokrok a jsou příslibem velké budoucnosti člověka. Pokud jde o sebe, jsem bezradný a nemohu se rozhodnout, který z těchto dvou táborů, pokud některý z nich, má pravdu.

Constant: Vidím, Sokrate, že ještě jednou budeš předstírat, že víš, že nevíš. A ještě jednou odmítnu přijmout váš nárok.

Sokrates: Musíme se vyhnout takovým neshodám mezi námi dvěma, dobrými přáteli, kterými jsme. Pokusím se prozkoumat význam konzervativce z jiného úhlu. Řekni mi, příteli: připisuješ velkou váhu starým a zavedeným v každé oblasti lidského vědění a každé oblasti lidského chování, nebo považuješ minulou zkušenost za dominantní hodnotu v jedné oblasti a menší či zanedbatelnou hodnotu? v jiném?

Constant: Nerozumím, co tím myslíš, Sokrate.

Sokrates: Dovolte mi, abych vám nabídl několik příkladů. Schvalujete umělecká díla velkých umělců a architektů minulosti a přejete si, aby jejich mistrovská díla napodobovaly následující generace. Ale podporujete také dřívější systémy instalatérství, které byly v moderní době skutečně výrazně vylepšeny? Nebo, abychom nabídli jiný příklad, chtěli byste, abychom cestovali plachetnicí, místo abychom létali, jak to děláme dnes a jak si to ve starověku představoval radikální a pokrokový Daedalus?

Constant: Chápu tvůj názor, Sokrate. Neměli bychom uplatňovat stejné měřítko na uměleckou tvorbu a na inovace v technologii. Bylo by hloupé nevyužít technologického vynálezu.

Sokrates: A nevzal byste liberální ohled, který přiznáváte technologii, také na zlepšení v umění medicíny? Nebo bychom se měli spoléhat na staré postupy v péči o lidské zdraví a vyloučit nové nápady a slibné nové způsoby léčby?

Constant: I zde vám přiznám důležitost inovace, pokud projde zkouškou skutečného léčení lidí.

Socrates: Takže se zabýváte svým konzervativním postojem k hudbě, poezii, náboženství a filozofii, zatímco odstraňujete tyto konzervativní zábrany, když se zabýváte technologií a experimentální vědou – ať už to ovlivňuje zajištění lidských potřeb nebo fyzické blaho lidí.

Konstanta: Musíme pod pokličku konzervativního přístupu dostat i sociální instituce, jako je rodina a vláda. To jsou velmi důležité oblasti lidské zkušenosti. Někteří by je považovali za vyjádření toho, co je v podstatě lidské.

Sokrates: V každém případě zahrňme rodinu a stát do oblasti konzervatismu a podrobme je opatrným úsudkům zralých myslitelů, poučujících se a těžících ze zkušeností mnoha generací.

Constant: Jsem rád, že se mnou souhlasíte a že jste se vydali na cestu ke konzervatismu. Ostatně, možná jste tam už dorazili.

Sokrates: Nespěchej na mě, můj dobrý příteli. Při zkoumání významu slov stále cestuji plachtou a ještě jsem nedospěl k úplnému pochopení slova „konzervativní“.

Constant: Co tě pořád trápí? Dejte mi vědět a já rozptýlím mraky pochybností, které zakrývají sluneční světlo pravdy.

Sokrates: Jste velmi laskavý. Takže souhlasíte s tím, že zatímco některé oblasti lidské činnosti by měly být ovládány zásadně opatrným, tradičním, historicky smýšlejícím a uctívajícím předky, jiné oblasti nemusí – skutečně nesmí – tolerovat okovy tradice, ale by měli odvážně postupovat vpřed ve svém pokusu zlepšit lidský úděl.

Constant: Neřekl bych to tak nadšeně – mám na mysli vaši píseň chvály pro vědu a techniku. Přesto je v podstatě to, co říkáte, správné.

Sokrates: Běda, příteli, rozdělení, na kterém jsme se dohodli mezi dvěma sférami lidských pronásledování, nezmírňuje všechny mé obavy. Stále mám nějaké otázky týkající se těch oblastí, které jsme se dohodli vyloučit ze spěchu a radikálních rozhodnutí zvědavé mysli.

Constant: Takže máte v plánu zaútočit na baštu konzervatismu! Pokračuj; Stojím na hradbách.

Sokrates: Neútočím na žádné bašty a nemusíte mě sledovat z hradeb. Snažím se pouze s vaší neocenitelnou pomocí najít smysl konzervatismu – tedy pokud má jakýkoli konzistentní význam. Musím pochopit, co to znamená, než se rozhodnu, zda to přijmout nebo ne.

Constant: Zeptej se, Sokrate. Ptej se.

Sokrates: Podívejme se na instituci ‚rodiny‘. Souhlasíte, Constante, že rodina je nejlepším prostředím pro výchovu dětí – od jejich narození až po jejich dospělost?

Constant: Určitě ano.

Sokrates: A jakou rodinu máš na mysli? Skládá se z otce a matky a jejich dětí?

Constant: Samozřejmě.

Sokrates: A je váš souhlas s tímto rodinným uspořádáním založen na zkušenostech z minulosti a na tradiční úctě společnosti k rodině?

Constant: Je to dokonalý příklad moudrosti našich předků a důležitosti následovat jejich cestu.

Sokrates: A co si myslíš o rodině, v níž jeden muž má dvě, tři nebo čtyři manželky, které všechny žijí společně s hejnem dětí?

Constant: Myslím, že by to bylo v rozporu se slušností, se slušností, se zásadou rovnosti mužů a žen. Možná by si takové právo pro sebe nárokoval nějaký liberál a ignoroval práva žen. Konzervativní člověk by si nedovolil tak nehorázné pohrdání opečovávanou a svatou tradicí, která považuje monogamní rodiny za jedinou přijatelnou formu této instituce.

Sokrates: Ale v minulosti to nebyl jediný druh rodiny.

Constant: Co tím myslíš? Od nepaměti to byla jediná forma rodiny v civilizovaném světě.

Sokrates: A co biblický záznam? Neměl Abraham kromě Sáry jakousi druhořadou manželku Hagar? A neměl Jacob dvě manželky, z nichž každá přidala další ženu, aby rozšířila rodinu? Přesto tato praxe není prezentována jako hříšná nebo zavrženíhodná.

Constant: Ale v každém případě byla bigamie civilizovaným světem dávno zavržena.

Sokrates: Přesně tak! Když to bylo zavrženo, nebyl to radikální odklon od dlouho zavedené praxe? Kdo se zasloužil o zavedení výhradní praxe monogamie, nebyl konzervativním pokračovatelem tradice, ale radikálním inovátorem! Dá se tedy říci, že nábožensky následujete radikál z dávných dob.

Constant: To je zvláštní způsob, jak to vyjádřit – obviňujete mě, že jsem radikál, protože respektuji posvátnou instituci. Jak může být náboženský konzervativec radikálním inovátorem?

Sokrates: Velmi snadno, příteli. Neboť i váš protestantismus, který ctíte a věrně dodržujete, byl svého času novým vyznáním, které se radikálně odchýlilo od zavedeného přesvědčení. Křesťanství se pod vedením svatého Pavla skutečně oddělilo od judaismu, Luther se rozešel s vládnoucí katolickou církví a v poměrně nedávné době se z hlavního proudu křesťanství oddělily různé sekty. Každý konzervativní křesťan je tedy zároveň radikálem – dokonce i revolucionářem. Revolucionář včera je dnes konzervativcem. Vidíš teď, Constante, jak nám uniká význam být konzervativní? Dokážeme chytit tuto kluzkou rybu, která se nám vymkne ze sevření v okamžiku, kdy ji chytíme?

Constant: Mám podezření, Sokrate, že jsi do vody nalil olej, aby ryby klouzaly.

Sokrates: Ne, příteli, voda je křišťálově čistá. Jeho jasný odraz vymítá iluzi vytvořenou slovem, které předstírá, že má význam a dokonce nese důležité poselství. Bohužel, význam a poselství mi zůstávají mimo dohled.

Constant: Možná najdeme význam toho slova v oblasti politického života. V politice jsou samozřejmě konzervativci. Ve Velké Británii dokonce existuje Konzervativní strana.

Sokrates: Ano, v politice jsou lidé, kteří si říkají konzervativci, a také je tak nazývají jejich odpůrci. A jsou i tací, kteří si říkají liberálové a konzervativci je tak popisují. Problém je v tom, co tato slova znamenají – pokud vůbec něco znamenají. Vy, příteli, se považujete za zastánce americké demokracie, že? A vaše podpora není v rozporu s vaším konzervatismem, že?

Constant: Samozřejmě, že ne! Demokracie má v této zemi dlouhou tradici. Vskutku, samotné kořeny Spojených států jsou zřízení demokratické republiky.

Sokrates: Nepochybně ano. Republika však vznikla odmítnutím vlády krále. Nebyl to radikální, revoluční krok? Nikdo by to v té době jistě nepopsal jako konzervativní! Pokud byste se tedy dostali do situace roku 1776, museli byste přiznat, že jste revoluční, horlivě se stavící proti, možná i bojujícímu, konzervativnímu establishmentu. Pokud byste se ovšem nerozhodli zůstat věrní králi a postavit se revolucionářům.

Constant: Nic takového bych neudělal. Jsem pro republiku.

Sokrates: Jste tedy revolucionář i konzervativec, zastánce změny a ochránce věcí tak, jak jsou. A přecházíte z jedné polohy do druhé podle okolností. Zdá se, že tento postoj konzervativního revolucionáře nebo revolučního konzervativce z vás dělá – promiňte mi, že jsem otevřená – oportunistu – muže bez zásad.

Constant: Nic by nebylo vzdálenější konzervativci!

Sokrates: Nebo revolucionář, když na to přijde.

Constant: Zdá se mi, že pokud je kdokoli z nás oportunistou, měl bys to rozlišovat ty, Sokrate, protože nehlásáš věrnost ani konzervatismu, ani liberalismu, ale snažíš se dokázat, že každý znamená svůj opak, a že ani opak si nezachovává svůj význam. Pletete si význam důležitých principů a snažíte se nás všechny zatlačit do bezbožné, nesmyslné společnosti, zbavené hodnot a vedení.

Sokrates: Ó můj dobrý příteli, tady se docela mýlíš. Protože jsem pravý opak toho, co popisujete. Aplikuji své hodnotové soudy na každý problém, se kterým se setkávám. Jsem tím, čemu lidé v dnešní době říkají ‚soudný‘, a neskrývám to. Chci rozlišovat, co je správné a co špatné, stejně jako chci odhalit, co je pravda a co ne. Opravdu bych chtěl zjistit, zda být konzervativní je správné nebo špatné. Zatím mohu říci jen to, že být konzervativcem je správné, když je založeno na správném morálním úsudku, a je špatné, když takový morální základ chybí nebo je nahrazen chybnou hodnotou. Totéž však platí o liberalismu, radikalismu nebo jak se rozhodnete nazvat opak. Když jste dříve tvrdil, že to, co je ošklivé, je třeba odmítnout, i když je staré, a že to, co je dobré a ne staré, by mělo být přijato, měli jste naprostou pravdu. Bohužel jste prohlášení rozmazali tím, že jste jej naložili okázalým vychvalováním starého a tradičního a vehementním odmítáním inovací.

Constant: Možná jsem to přehnal, ale bylo to z horlivosti pro konzervativní věc.

Sokrates: Vaše horlivost však neposloužila věci.

Constant: Ne, nepomohlo mi tě přesvědčit. Bylo by to efektivní s méně pečlivým chlapem.

Sokrates: Přesto by to ani tehdy neposloužilo konzervatismu. Nechcete totiž naverbovat do svých řad muže, které lze získat falešnými argumenty. Chcete lidi, kteří se stanou konzervativci ze skutečného přesvědčení – přesvědčení založeného na pevných základech a platných argumentech.

Constant: Přesně tak. Chci opravdové konzervativce.

Sokrates: A pravý konzervativec je ten, kdo si váží starého ne proto, že je staré, a zavrhuje nové ne proto, že je nové, ale váží si starého, pouze pokud a když je to správné, a je připraven přijmout zcela nové. myšlenku nebo chování také, pokud je správné.

Constant: Zdá se, že je to správné.

Sokrates: A můžeme dojít k závěru, že také liberální, radikální, pokrokové myšlenky a způsoby musí být schváleny nebo odmítnuty ne proto, že mají nebo nemají tuto módní pověst, ale pouze v souladu s tím, zda jsou správné nebo špatné, spravedlivé nebo nespravedlivé?

Constant: To by byl správný závěr.

Sokrates: A tak bychom se měli vzdát všech fantazijních termínů a ohnivých sloganů obou táborů, přivést zapálené zastánce opačných názorů na společné místo a říci jim: Pojďme prozkoumat význam dobra a zla a pak posuďme své přesvědčení. a podle toho jednat.

Constant: To by bylo zbytečné. Protože mám dobrý smysl pro to, co je správné a co je špatné.

Sokrates: Výborně, příteli. Tak mi laskavě prozraďte své znalosti.

Constant: Někdy jindy, Sokrate. Možná jste si toho nevšimli, ale zatímco jsme diskutovali o nadčasových problémech, čas se nezastavil. Teď musím spěchat pryč.

Sokrates: Jaká škoda! Stejně jako docházíme k dohodě v důležité otázce, naše cesty se rozcházejí.

Mordecai Roshwald je emeritním profesorem humanitních věd na University of Minnesota. Vydal řadu publikací, jeho nejznámějším dílem je Úroveň 7 , postapokalyptický sci-fi román.