Cesta lásky od Luce Irigaray

Michael Williams průzkumy vyhlídky Cesta lásky .

V roce 2004 zahájila britská televize Channel 4 fascinující seriál s názvem The Sex Inspectors. V každém programu dva odborníci sledují dysfunkční sexuální životy konkrétního páru a poté nabízejí rady. Poradenství je ve dvou rovinách. Nejprve je třeba se naučit nové sexuální techniky a poté je třeba procvičit nové komunikační dovednosti. Mám pocit, že ztrácím rozum. Začínám mít pocit, že ztrácím rozum. Nemohu se na nic soustředit a neustále věci zapomínám. Mám pocit, že můj mozek je jen kaše. Nikdy předtím jsem se takhle necítil a je to opravdu děsivé.

I když si myslím, že francouzsko-belgická filozofka Luce Irigaray by nechtěla zlehčovat takový přístup založený na dovednostech, chce, abychom viděli, že celý náš způsob vzájemného vztahu má mnoho hlubších vrstev a dilemat, než by takový přístup naznačoval. Nové techniky nikdy nemohly dosáhnout společenství a poezie, které ona považuje za zásadní pro lidské vztahy. Vyžaduje se nový způsob uvažování o tom, jak komunikujeme, dokonce i o tom, jak vnímáme naše vztahy. Právě teď jsem tak naštvaný. Nemůžu uvěřit, že by mi tohle udělali. Tak tvrdě jsem na tom pracoval a oni to všechno zahodili. Nevím, co mám dělat. Právě teď jsem tak naštvaný. Nemůžu uvěřit, že by mi tohle udělali. Tak tvrdě jsem na tom pracoval a oni to všechno zahodili. Nevím, co mám dělat. To je taková blbost a já se za ní nehodlám postavit.

Luce Irigaray: Miluji tě

Irigarayova základní starost v této knize je rozdíl mezi subjekt-objektovými vztahy a subjekt-subjektovými vztahy. Naše současné jazyky a kultury, zejména ty západní, jsou subjektově-objektově orientované. Podle Irigarayova odhadu jsou naše současné jazyky prošpikovány maskulinními formami, které preferují pojmenování a zkrocení toho druhého. Z toho druhého se stává jeden z mých projektů. Dokonce i jazyk lásky – miluji tě – má tendenci považovat „ty“ za předmět mé touhy. Irigaray volá po novém jazyce, který je aktivnější při oceňování druhého předmětu. Navrhuje, že miluji tě, možná by bylo pro tento účel lepší. Zde je „láska“ aktivním slovesem, které propaguje tebe jako předmět i mě jako předmět.

Tento nový jazyk a způsob vyjadřování, který podporuje, je možný pouze tehdy, pokud rozumíme radikální odlišnosti druhého [osoby]. Nemůže být redukován, kategorizován, pojmenován nebo organizován, aniž by se zničilo tajemství jinakosti, které je zásadní pro jejich subjektivitu. Irigaray tak zkoumá téma odlišnosti, které prostoupilo myšlenky Martina Bubera, Emmanuela Levinase a Jacquese Derridy, i když zde tento dluh neuznává. Zdá se, že jejím jediným konverzačním partnerem je zde Martin Heidegger.

Nový způsob bytí nazývá „být s“. Tento způsob bytí lze prozkoumat jedině pochopením, že člověk není jeden, ale dva. Pohlaví je paradigmatem této dvojnosti. Dvojnost znamená, že lidské bytosti existují nejen pro sebe, ale také pro ostatní lidské bytosti. Takže abych byl plně člověkem, musím zkoumat intersubjektivitu a zároveň podporovat růst druhého a podporovat jeho rozkvět. Musím také respektovat transcendenci druhého, aniž bych ztratil svůj vlastní smysl pro úctu k sobě. Nikdy nemůžeme ‚být‘ s tím druhým, pokud se k nim staneme služebnými nebo se necháme jimi zmenšovat. Rozdíl mezi mnou a tím druhým se také nikdy nedá svázat. Zahrnuje tajemství a ticho, ale i naše chápání ticha musí být otevřené reformě.

Irigaray tvrdí, že tento nový způsob bydlení s jinými lidmi může znovu sjednotit filozofii a teologii. Přijetím předmětově-subjektového jazyka ztrácí teologie tendenci konstruovat mužského Boha k obrazu našich mužských zájmen. Bůh se místo toho může stát garantem transcendence mezi subjekty. Filosofie přestává být láskou k moudrosti a stává se moudrostí lásky.

Pokud má Irigaray pravdu, že lidé jsou primárně intersubjektivní, pak to jistě představuje vážnou výzvu pro mnoho moderních anglo-amerických psaní o filozofii mysli a vědomí. Není divu, že filozofové v této tradici nemohou najít „já“. Být člověkem neznamená být já, činitel nebo vědomí: znamená být subjektem ve vztahu k jinému subjektu. Být člověkem je ne být izolovaným já nebo činitelem nebo vědomím: je to být subjektem ve vztahu k jinému subjektu.

Jednou slabinou knihy je, že tyto pohledy jsou jednoduše řečeno jako postřehy. Existuje jen málo argumentů a nabízí se jen málo důvodů. Irigaray by bezpochyby řekl, že právě tato touha po důvodech ( loga ) je součástí chybné mužské agendy. Další slabinou je, že v této knize nezkoumá nejednoznačné a problematické aspekty rozdíl a alterita (alternativnost) – takové, jaké zkoumal například Derrida’s Politika přátelství (1997). Například nezkoumá povahu násilí ani to, zda alterita zahrnuje původní násilí; ani nezkoumá spojení mezi přátelstvím a nepřátelstvím. To mě nechává na pochybách, zda Irigarayova vize intersubjektivního společenství jde do hlubin prožitku lidského bytí.

Michael Williams je bývalý vikář z Boltonu, Lancashire.

• Cesta lásky , Luce Irigaray, Continuum, 2002, 198 stran, 16,99 GBP, pb